Lidem je určitě nejlíp, když je zábava. Když je jim vesele a ne smutně, když se mají důvod smát nebo aspoň trochu usmívat. To totiž zahřeje na duši. Na rozdíl od smutných časů, kdy se jenom mračíme jeden na druhého, jsme zamračení a neřekneme si jediné vlídné slůvko.

Jenže zábava je něco, co se jenom složitě definuje. I když totiž víme, jak na nás působí a jak se u nás projevuje, nedá se říct, z čeho ta radost vzniká, jak ta správná zábava vypadá.

Vy možná víte, co to zábava je. Možná nám to třeba i můžete říct. Jenže když se pak podíváte po tvářích těch, komu jste to řekli, možná si všimnete, že s vámi nadšení nesdílejí. Že to zase za takovou zábavu nepovažují.

To, co jednoho baví, může jiného nudit nebo mu to klidně i vadí. Protože jsme každý jiný. A to, co má jeden rád, může druhý klidně i nesnášet.

Někdo má rád třeba přisprostlé vtipy. Ale někoho jiného stejné vtipy urážejí.

Někdo chodí rád do divadla nebo do kina, ale jiný se tam necítí třeba ani trochu dobře.

Někdo rád něco sbírá a zavírá se s tím v soukromí, nebo tam třeba staví modely nebo dělá něco jiného a je rád, že má klid. Ale dalšího člověka to tam nebaví a chce někam do společnosti, kde to žije.

Někdo má rád tanec, ale jiný nikdy nestál na parketu a nikdo by ho tam asi ani nedostal.

Někdo má za zábavu cestování, kdežto jiného jenom těžko a proti jeho vůli vytáhneme aspoň z domu.

Každý má zkrátka o pojmu zábava jiné představy. A tak se nedá specifikovat, co to zábava je. Víme jenom, jak se má projevovat. Co při ní máme cítit. A když to cítíme, je to zábava.

A když to necítíme? To by se asi mělo začít dělat něco jiného, co nám udělá dobře. Bez zábavy by totiž náš život nestál vůbec za nic. Byl by nudný, otravný nebo přímo k nepřežití.

A tak se určitě někdy někde bavte. Je jedno jak, ale bavte se. Bez zábavy totiž nebude zábava ani s vámi. A to není žádný vtip.