Surikata je opravdu velice roztomilé zvířátko, které vypadá, že se chová jako malý zvědavec jen proto, aby přítomné pobavilo. Není tomu tak. V kolonii surikat je přesně dáno, co který člen bude mít právě na práci. Protože je matka příroda umístila do prostředí, které je pro přežití trochu náročnější, musely se surikaty přizpůsobit.

Kde jste kdo?

Domovinou těchto celkem malých šelmiček jsou stepi a polopouště jižní a jihozápadní Afriky. Jen pro doplnění – měří kolem třiceti pěti centimetrů a váží do jednoho kilogramu.
o Právě na zmíněných polopouštích je asi nejzákeřnější teplota.
o Ve dne až čtyřicet stupňů nad nulou, a to ve stínu.
o V noci klesá teplota k nule.

Proto jsou surikaty skvělými tuneláři. Najdou opuštěnou noru, nebo si vyhloubí svou a umístí ji až tři metry pod zem. Aby byla ochrana i před různými predátory, má nora až neuvěřitelných devadesát východů v oblasti několika set metrů čtverečních. Pro člověka s nevyvinutým orientačním smyslem z toho běhá mráz po zádech. Myslím, že bych své nejbližší už nespatřila.

Tak trochu jako v klášteře

Jak tedy rodina funguje? Bez sebemenší chyby. V čele stojí dominantní pár, který se jako jediný může rozmnožovat. Pokud se zadaří i některé jiné samici zabřeznout, oni rozhodnou, jestli mláďata přežijí.

Hlavní samice ale rodí v jednom kuse.
· A jelikož by výchovu sama nezvládala, přicházejí na řadu chůvy.
· Dalšími nezbytnými členy jsou zásobovači – shánějí potravu.
· A aby mohli všichni vykonávat své povinnosti v klidu, hlídkují kolem právě ti, kteří se nám zdají nejroztomilejšími – pozorovatelé.

A jestliže hrozí nebezpečí a není možné zaběhnout do nory, semknou se všichni dohromady, a tak mocně hrabou, že je nepřítel v oblaku prachu nevidí. Jestli to nepomáhá, synchronně skáčou nahoru a dolů. No, nejsou surikaty roztomilé?